Příběhy       Zážitky      Úvahy      

Divní lidé dělají divné věci

PaJa 2011

O našich klientech a našich dětech s mentálním postižením se často říká, že jsou to divní lidé, kteří dělají divné věci. Mnohému nerozumí, mnohé nechápou, nejsou schopni se orientovat ve složitostech dnešního světa. Jejich duše jsou prý téměř prázdné stejně jako jejich hlavy. Od nás normálních a rozumných by se měli učit té správné lidskosti a přijímat dar opravdového člověčenství, neboť:

když jsou veselí, tak se smějí.

MY ač postiženi radostí, zůstáváme příliš často rozumně vážní.

Smutek vítají pláčem a slzami omývají svou bolest,

MY smutek ve jménu chytrosti mnohdy „statečně“ přijímáme s úsměvem, který křiví rty a drásá bolavou duši.

Autorita moci je pro ně prázdná, bezcenná skořápka,

která nestojí za pozornost, neboť jí chybí teplo lásky a naděje soucitu.

MY se o ni naopak doslova pereme jako smyslů zbavení,

bez soucitu, lásky a slušnosti.

Na pohlazení odpovídají pohlazením, na laskavost laskavostí,

NÁM z pohlazení začíná harašit,

a z laskavosti se stává obchodní artikl.

Divní lidé dělají divné věci,

otázkou je, kdo že to jsou ti DIVNÍ LIDÉ? 

Boty, botky, botičky

PaJa 2008 (odehrálo se na konci minulého století)

Pořídit ortopedické boty může být docela neřešitelný problém. Naše zkušenosti jsou bohužel neradostné a s odstupem téměř deseti let, lze s politováním konstatovat - situace se příliš k lepšímu nezměnila. Celý článek

Dárek

PaJa 2006

Byl začátek prosince a já, veden dobrým úmyslem pomoci manželce ve shánění dárků, zašel do malého hračkářství, které bylo nově otevřeno. Za pultem se na mě usmívalo mladé a pohledné děvče, krámek byl plný všeho, po čem jen může dětské srdéčko zatoužit. Vonělo to tu novotou.
„Budete si přát?“ přivítala mě ochotně prodavačka.
„Víte, potřeboval bych dárek pro syna,“ odpověděl jsem a přitom se rozhlížel po nabízeném zboží. Zaujala mě vystavená sada Barbie panenek. Vypadaly pěkně a byly kupodivu i levné. Nebyly to ty pravé od Mattela, ale od nějaké ho pana Čonga nejspíš od Žluté řeky, ale třicet korun za kus, no, nekupte to?!  Celý článek

Jak jsem málem narukoval

PaJa 2005

Oslava osmnáctých narozenin našeho staršího postiženého syna měla dramaticky komickou předehru, kterou odstartoval dopis s pruhem adresovaný do jeho vlastních rukou. Nevím jak kdo, ale já dopisy s pruhem, bez ohledu na jejich barvu, nemusím. Tento, i když měl pruh modrý, se zároveň i lehce zelenal, neboť jeho odesílatelem byla okresní vojenská správa.Dopis vyzýval syna, aby se neprodleně dostavil na vojenskou správu a vyzvedl si předvolání k odvodové komisi. Vlastně nás to svým způsobem i trochu potěšilo, neboť někdo po dlouhé době projevil zájem o našeho synka, a zároveň nám vojenské úřady připomněly, že máme doma dospělého chlapa.  Celý článek

Obyčejný příběh

PaJa 2000

Svět lidí s mentálním postižením je pro mnohé velkou neznámou, neboť od toho normálního světa je často více či méně izolován. Neznalost pak zákonitě plodí nepochopení, které brání plnohodnotné komunikaci mezi oběma světy. Lidé s mentálním postižením tak dlouhá léta nežili s námi, ale kdesi vedle nás ve fyzické a sociální osamělosti. Výsledkem této politování hodné skutečnosti byla  celá řada nesmyslných a hrubě zkreslených informací o jejich skutečném životě, o jejich potřebách, přáních i dovednostech. Mnozí z nás si kladli a kladou otázku, zda-li život mentálně postiženého člověka má vůbec nějakou smysluplnou hodnotu. Kde je v této souvislosti hranice skutečného, důstojného lidství. Musím ze své vlastní zkušenosti přiznat, že život s mentálně postiženým člověkem rozhodně není procházka rajskou zahradou. Je to život plný hledání, časté beznaděje, bolesti ale i lásky, trpělivosti a pokory.  Celý článek